Jedna z nejzajímavějších a nejkrásnějších felsum. Tento druh se vyskytuje v horách, kde obývá travnaté biotopy nad hranicí lesa. Není to tedy přímo stromový druh. Zbarvení je typické, světlé s tmavě hnědou mramorovanou kresbou, některé části těla, hlavně ocas, jsou zbarvené modrozeleně. Tělo je zploštělé ale robustní, délky do 15 cm. V chovu existuje více forem podle lokality, které se liší hlavně kresbou, ale i velikostí a tvarem těla. Samice jsou podobně velké jako samci, liší se spíše stavbou těla.

Chov je velmi náročný. Druh vyžaduje noční poklesy teplot na minimálně 15°C, v zimním období snáší i teploty okolo 5°C. V teráriu není nutné mít větve na šplhání, ale spíše ploché kameny a kůry, které slouží jako úkryt. Vhodné jsou i tvárnice s dírami, které se často používají jako dekorace do terárií. Samice do štěrbin lepí vajíčka, která většinou není jednoduché oddělit. Mláďata se líhnou po delší době než u jiných druhů a zárodky hynou ve vejcích při příliš vysokých teplotách.

Do chovu jsem tento druh pořídil teprve v roce 2015, i když se mi vždy líbil ze všech felsum nejvíce. Odchov by ale byl opravdovým úspěchem, vzhledem k tomu, že tento druh dokáže pravidelně množit pouze několik chovatelů na celém světě.

Tento na první pohled zvláštní druh felsumy obývá pobřežní suché oblasti jižního Madagaskaru. Vyskytuje se na místech, kde přes den stoupá teplota ke 40°C, a fouká silný vítr. Přes den je sucho, v noci však stoupá vzdušná vlhkost hodně vysoko. Felsumy žijí především v trnitých porostech sukulentního pryšce Euphorbia stenoclada, do jehož keřů kladou samice i vajíčka. V posledních létech byly nalezeny i na dalších rostlinách, jako jsou různé palmy, pandán a jiné.

Drobný, robustní druh Phelsuma breviceps dorůstá celkové délky do 11 cm, na rozdíl od jiných, štíhlých felsum, vypadá mnohem větší. Zbarvení je hnědavé s zelenými skvrnkami, rovnoměrně rozprostřenými po těle, jen břicho je bílé. Samec se liší od samice stejně jako u jiných druhů – femorálními póry a zduřeninami za kořenem ocasu, ale oba znaky jsou u tohoto druhu málo markantní a pohlaví jsou dobře rozpoznatelná až v dospělosti. Typická je také měkká, jako by volná kůže, která se dobře poraní, což se stává hlavně při páření anebo při chytání felsum do ruky.

Tento druh se chová v teráriích velmi málo, i když je hodně atraktivní a zajímavý. Pro mě je to třeba jedna z vůbec nejzajímavějších felsum. Hlavním důvodem je chovatelská obtížnost – P. breviceps potřebuje trochu jiné podmínky než jiné druhy, navíc v párech dochází občas k potyčkám a je nutné je čas od času rozdělit. Většině chovatelů se nemnoží nebo množí jen málo, k páření je lze přimět několikatýdenní suchou a chladnější fází v zimním období, která simuluje období sucha v jejich domovině.

Bohužel, o odchovech si zatím můžu nechat jen zdát. Ze všech tří zvířat (i když tip chovatele byl 2 samci + 1 samice) vyrostly krásné samičky. Samce jsem sehnal až v roce 2013. Odchov by byl ale bomba, protože tento druh je jedna z největším rarit mezi felsumami a málokdo jej odchovává. Bohužel, se zatím nedaří.

Nádherný druh z ostrova Mauritius, který býval v minulosti často importován do naší země. Bohužel, felsumy často moc dlouho nevydržely nebo se nemnožily. I když se jedná o modrý, zbarvením snad nejatraktivnější druh felsumy, jeho chov je složitý a daří se jen málokomu. Problémem je velká agresivita samců vůči samicím, která je však hodně individuální. Větším problémem je pak to, že se jedná zřejmě o komplex druhů, v současnosti považovaných za lokální formy, a tudíž jedinci z různých lokalit se spolu většinou nemnoží. Navíc některé tyto formy jsou chovatelsky velice náročné, ať už kvůli plachosti a agresivitě nebo nutným poklesům teploty a simulace horských klimatických podmínek.

Nejlépe se v zajetí množí forma ze západního pobřeží s modrým zbarvením, bohatou červenou kresbou, a podélnými pruhy v červené, bílé a černé barvě na boku. Tato forma je navíc barevně hodně atraktivní a na chov je náročná podobně jako jiné felsumy, které lepí vajíčka, a u nichž je agresivita samce vůči samici, jako např. P. borbonica mater. Tuto formu jsem trochu neplánovaně pořídil v Hammu. Pár se začal množit v roce 2015, kdy se podařil odchov prvních mláďat. Bohužel, v horkém létě se špatně líhla mláďata druhů lepících vejce, a tak ze 6 vajec byla jen 2 mláďata.

Jedním z nejkrásnějších druhů felsum je bezesporu Phelsuma guimbeaui. Tento poměrně velký druh obývá ostrov Mauritius, konkrétně jeho západní část. Vyskytuje se především v pobřežních oblastech a nižších polohách západní části ostrova, kde je horké a suché klima. Felsumy obývají starší stromy, kde žijí především na kmenech.

Dospělé felsumy jsou zelené s nápadnou červenou kresbou. Ta se skládá především z velkých okrouhlých skvrn na zádech, které u některých jedinců zdobí i ocas. Na hlavě jsou menší skvrnky, a po stranách hřbetu se táhnou červené pruhy až k zadním nohám. Za hlavou je typická modrá skvrna, kterou mají i jiné felsumy z Mauritiu a Komor, např. P. inexpectata nebo P. pasteuri. Břicho samců je žluté, samic špinavě šedavé. Samci se liší od samic stejně jako u jiných felsum, navíc i stavbou těla – na rozdíl od robustnějších samic jsou štíhlejší, mohutnější a mají větší a špičatější hlavu. Jsou také výrazně větší, dorůstají k 15 cm, zatímco samice jsou průměrně o 3 cm menší. Mláďata mají typické šedavé zbarvení s náznakem kresby dospělých v podobě světlejších skvrn a pruhů. Toto zbarvení jim pomáhá skrýt se v přírodě před predátory. Zhruba od 3 měsíců věku jim začne zelenat hlava a postupně se zbarvení mění na zelené.

Tento druh felsumy se v teráriích vyskytuje poměrně málo, a odchovů je ještě méně. Chov není příliš problematický, ale ani jednoduchý. Problémem je špatná manipulace s dospělci, kteří jsou velmi rychlí. Dále, stejně jako u jiných druhů se značným rozdílem ve velikosti pohlaví, jsou samice často utiskovány nebo doslova zničeny samcem, stále vyžadujícím páření. Nakonec, tento druh patří mezi felsumy, které lepí vajíčka. Ta jsou přilepena na místa s optimálním mikroklimatem pro vývin samic, a tak se líhnou především samice a samců je málo.

Všechna tři mláďata, která jsem vyměnil za P. inexpectata, krásně vyrostla, a k mé radosti jsou z nich jeden samec a dvě samičky. Všechna se v teráriu nesnesla, samec si vybral jen jednu ze samic. Druhá tedy putovala do chovu v Německu a můj pár zatím vypadá spokojeně. Navíc se v roce 2013 podařil odchov, nejen že samice kladla vajíčka do bambusu vystlaného papírem, ale vylíhlo se 7 krásných mláďat, která našla bydlení převážně v České republice. V dalších létech se tento druh také dobře množí.

Tento druh felsumy obývá západní pobřeží Madagaskaru, ale jen jeho malou část. Jedná se o docela velký druh dorůstající až 16 cm celkové délky se zploštělým tělem, špičatou hlavou, rezavou duhovkou a zajímavým zbarvením. Základová barva je modrozelená nebo zelená a na ní je skvrnění či mramorování v červené, modré a světle modré barvě, můžou se objevit i jiné skvrnky či znaky. Na boku je bílý pruh oddělující špinavě bílé břicho. Na špatném světle druh toto zbarvení ztrácí a vypadá hodně nenápadně. V chovech se moc nevyskytuje, i když je poměrně nenáročný. Jediná nevýhoda je, že lepí vajíčka.

Tyto felsumy jsou dost plaché, po většinu dne vyhledávají úkryty, ale mají své osobité kouzlo. Problémem je špatná dostupnost, ale sehnal jsem samce i samici celkem bez problémů. Samice je více než rok stará a pochází ze Slovenska, samec  ze Švýcarska. Bohužel, jsou to plachá zvířátka, tak se mi zatím nepodařilo je vyfotografovat. První odchov očekávám v říjnu, ze čtyř vajec přežilo jen jedno, ale vypadá nadějně.

Tento krásný denní gekon se vyskytuje na ostrově Réunion u afrického pobřeží. Výskyt druhu je omezen jen na nevelké území ostrova, druh je tedy v přírodě velmi vzácný a jeho přežití závisí na tom, co se bude na území jeho výskytu dít v blízké budoucnosti. Jedná se podobně jako u ostatních zástupců rodu o stromový druh, který obývá převážně pralesy, ale v posledních letech se častěji vyskytuje i v plantážích banánovníků a poblíž lidských sídel. Samci dorůstají okolo 13 cm, samice jsou o něco menší. Zbarvení je velmi pestré – na tmavozeleném podkladu má druh červené tečky, přes oko je tmavá páska a na špičce čenichu modrá skvrna tvaru V. Břicho je špinavě žluto-bílé. Samci se poznají jednak podle jiného tvaru těla – větší hlava, širší ocas, a podle femorálních pórů před řitním otvorem. Mláďata jsou podobně, ale méně kontrastně zbarvená, s menším podílem červené kresby. Tato kresba je nejdříve hnědavá a teprve okolo 3-4 měsíců věku se začínají objevovat červené skvrny na zádech.

Tento druh se v ČR i v Evropě chová málo, ačkoliv není příliš náročný na chov. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena a málo samců. Samice této felsumy totiž lepí vajíčka na různá místa v teráriu, a při ideálním rozpětí teplot inkubace se z nich líhnou samičky. Samci se líhnou při vysokých nebo naopak velmi nízkých inkubačních teplotách. Dle mých zkušeností velmi vysoké teploty (okolo 35°C) v kombinaci s dostatečnou vlhkostí vajíčkům nevadí a líhnou se samci.

Chov tohoto druhu přináší určitá úskalí. V první řadě to je velká plachost těchto felsum, které při stresu vykazují zvláštní velmi rychlé cik-cak neorientované pohyby. Zvíře v takové situaci velmi rychle zmateně pobíhá, obvykle je téměř nemožné jej chytit i v prostoru terária. Je schopné skočit z velké výšky, po zemi se pohybuje tak rychle, že jeho pohyb je prakticky neviditelný. Felsuma se takto může snadno zranit nebo svému chovateli utéct. Další nevýhodou je velká náročnost na minerály a vápník, malé množství těchto látek ve stravě vede ke křivicím i úhynu mláďat a samic.

Pro pár je nejvhodnější vyšší terárium o rozměrech např. 40x30x50 cm, vybavené bambusy, umělými i živými rostlinami. Terárium může být podobné jako u jiných druhů, např. P. nigristriata nebo P. klemmeri. Stejné jsou i teploty a vlhkost. Samice lepí vajíčka na různé předměty v teráriu. Vajíčka je možné oddělit pouze s podkladem, ze skla je však není možné odlepit. Je tedy vhodné mít v teráriu předměty nepřilepené, a vajíčka na nebo v nich pak přenést do inkubátoru. Oblíbenými místy kladení jsou duté bambusy, živé i umělé rostliny, kusy kůry, ale i sklo terária. V tomto případě zakryjeme vajíčka drobnou nádobkou (např. malým kelímkem), který ke sklu přilepíme izolepou. Mládě se pak vylíhne uvnitř a dospělci jej neohrozí. Podsunutím papíru pod kelímek pak mládě odchytíme.

Inkubační doba je delší než u jiných druhů. Odchov mláďat je nejlepší jednotlivě v drobných dózách nebo teráriích, je však možné je v prvních týdnech odchovávat společně ve skupinkách. Proti vzájemné agresi pomáhá chovat je společně s jinak zbarvenými felsumami, např. P. modesta nebo P. klemmeri. Mláďata jsou velmi krásná, mají modrou skvrnu na čumáčku, a po 2-3 dnech začnou žrát. Z počátku rostou rychle, později se jejich růst trochu zpomalí. Jsou zvědavá, při vyrušení se však pohybují stejně neorientovaně a rychle jako dospělé felsumy.

Jeden z nejmenších druhů felsum, dospělí jedinci dorůstají 8 – 9 cm celkové délky, samci bývají trochu větší než samice. Tento druh se vyskytuje jen na třech malých územích v oblasti severozápadního Madagaskaru, kde obývá především porosty bambusů. V teráriích je vděčným a pro své atraktivní zbarvení velmi oblíbeným chovancem a chovatelů v ČR v posledních letech výrazně přibylo.

Chov tohoto druhu má proti jiným druhům řadu specifik, z nichž ale řada je velmi diskutabilní. V první řadě se tvrdí, že se jedná o suchomilnější druh než ostatní felsumy. Z teraristické praxe a diskusí s chovateli je však patrné, že to může i nemusí být pravda. Sám chovám tento druh v trochu sušším teráriu než ostatní felsumy, ale vlhkost se pohybuje i tak mezi 60 – 70%. Úspěšný odchov tohoto druhu mají i chovatelé, kteří mají „klemmerky“ ve vlhkém teráriu, dokonce znám kolegy z Německa a Nizozemska, kteří tento druh chovají společně s pralesničkami (drobné, barevné žabky rodů Dendrobates, Phyllobates atd.) nebo mantelami (to jsou také moc krásné madagaskarské žabky, které prý žijí společně s některými druhy felsum). Dalším rozdílem je „nekonfliktní“ povaha těchto felsum, je možné chovat samce pohromadě s více samicemi, ve větších teráriích dokonce i více samců pohromadě. Rovněž vajíčka není nutné inkubovat mimo dosah dospělých felsum, protože mláďata nenapadají, a tak je možné chovat mladé společně s dospělými (jako např. i u některých dalších felsum, např. P. barbouri nebo P. standingi). I názory na toto tvrzení se značně liší – znám chovatele se skupinkami těchto felsum, ale jiným se samičky kousaly a zraňovaly, a upřednostňují chov v páru. Já chovám tento druh v triu jeden samec a dvě samičky a funguje to, o mnoha dalších chovatelích, kterým by chov v triu fungoval, nevím. Je tedy možné říci, že chovem této felsumy v páru se nic nezkazí, jiné varianty jsou možné, ale nemusí vždy vést k úspěchu. Mláďata je však vhodné odchovávat ve skupinách, jsou družná a ráda se zdržují pohromadě.

Pro pár stačí terárium o rozměrech 30x30x30 cm, pro trio 40x30x30 cm, pro skupinku adekvátně velké k počtu jedinců. Vhodné je terárium vysoké, ale i širší. Jako substrát doporučuji středně jemný (ne pouštní) terarijní písek, na šplhání jsou nejvhodnější bambusy, které tento druh upřednostňuje. Vhodné jsou i kousky tenké kůry a rostliny v květináčích, zejména tchýnin jazyk, do jehož úžlabí listů felsumy rády kladou vajíčka. Určitě by v teráriu neměla chybět miska s vodou a malá miska s drcenými skořápkami, sépiovou kostí nebo jiným zdrojem vápníku. Teplota je vhodná mezi 25-29°C přes den a okolo 20-22°C přes noc, i když se o klemmerkách tvrdí, že mají rády hodně teplo, mám spíše opačné zkušenosti. Nutný je dostatečný zdroj světla s podílem UV záření. Tyto felsumy se rády sluní a vyhřívají a jsou pestřejší, čím lepší zdroj světla mají. Krmíme dvakrát až třikrát týdně hmyzem, tento druh není vybíravý a žere všechno. Oblíbenou potravou je cokoliv sladkého – rozmačkaný banán, přesnídávka nebo med, a do této potravy můžeme přidat i vhodné vitamíny a minerály (např.  Roboran a Hydrovite AD3).

Tento druh se rozmnožuje poměrně často a 5 – 10 snůšek do roka od jedné samice není výjimkou. Páření probíhá stejně jako u jiných menších druhů felsum, samice brzy po něm začne výrazně tloustnout a přes průsvitné břicho jsou dobře vidět vyvíjející se vajíčka. Těsně před kladením je samice hodně zavalitá, běhá po teráriu a hledá místo pro kladení. Klade obvykle do úžlabí listů bromélií a jiných rostlin, do dutých bambusů nebo jen volně na zem. Vajíčka jsou dosti velká, ve většině případů jsou dvě slepená k sobě. Mláďata se líhnou zhruba po 60-80 dnech při teplotě 26°C. Jsou dosti velká, zbarvená jako dospělé felsumy, a třetí až pátý den po vylíhnutí začnou přijímat drobnou potravu. Odchovávat je lze společně, ale od věku půl roku je vhodné oddělovat samčí a samičí mláďata a mladé samičky pářit až ve věku nejdříve jednoho roku věku.

Důležité: Tento druh dokáže hodně zploštit své tělo, a proleze sebemenší škvírou, Rozhodně tedy není vhodné chovat jej v teráriu se „šoupačkami“ a vždy je nutné utěsnit všechny škvíry, kudy by mohly felsumy uniknout z terária. Kromě pestrého a neobvyklého zbarvení jsou tyto felsumy oblíbené i pro svou zvědavost a absenci plachosti. Při otevření terária je možné se přiblížit až bezprostředně ke zvířatům, která lížou z prstu přesnídávku, zvědavě okukují vše nové, a pozorování skupinky dospělých či mladých jedinců je úžasným zážitkem.

Tento krásný jasně zeleně zbarvený denní gekon se vyskytuje na Madagaskaru, kde žije v tropických lesích, ale i ve vesnicích, na plážích a dalších člověkem osídlených místech. Má na prstech přísavky, díky nimž může lézt i po strmých stěnách, stropech, skle apod. Dříve byl tento druh rozdělen na čtyři poddruhy, které jsou dnes samostatnými druhy. Jeden z nich, Phelsuma grandis je největší a také nejčastěji chovaný druh rodu Phelsuma. Samci dorůstají i s ocasem délky až okolo 30 cm, obě pohlaví jsou jasně světle zelená s červenými skvrnami na hlavě a na zádech. Druh P. madagascariensis) je menší (do 24 cm), zeleně až smaragdově zbarvený. Chová se méně často a je trochu náročnější na rozmnožení.

Ideální pro pár felsum je vysoké terárium o rozměrech minimálně 40 x 40 x 60 cm, zařízené jako vlhčí tropické terárium s bambusy, rostlinami, kůrou a větvemi na šplhání. Felsumy rády lezou i po stěnách, proto je lépe mít hodně předmětů ke šplhání. Dále by v teráriu neměly chybět misky s vodou a drcenými skořápkami nebo mletým vápencem (ideální jsou skleněné Petriho misky menší velikosti). Jako zdroj světla i tepla se mi osvědčuje žárovka Daylight Glo 40 W (pro terárium 40 x 40 x 80 cm), naopak špatné jsou UV zářivky ReptiGlo apod., jejichž intenzivní světlo může felsumy popálit. Optimální teplota přes den je 25 – 30°C s vyšší teplotou pod zdrojem světla a tepla, vzdušná vlhkost mezi 60 – 80%. Krmíme dvakrát týdně hmyzem, nejlepší je střídat více druhů (přes léto velké mouchy a saranče, v zimě cvrčci, čerstvě svlečení mouční červi nebo saranče), dobrým doplňkem stravy je jednou za týden až dva týdny sladká kaše z banánu, přesnídávka, med apod. Do potravy je nutné přidávat vitamíny – vitamínový přípravek (Roboran D pro drůbež) do sladkého krmení i na krmný hmyz, zdroj vitamínů Hydrovite AD3 do vody, jód v podobě roztoku jodidu draselného (na špičku špejle do vody v rozprašovači). Felsumy přijímají nejčastěji vodu v podobě kapek na skle či rostlinách, brzy však začnou pít i z misky.

Pokud se pár dobře snáší, snese brzy samice dvě vápnitá vajíčka, která bývají často spojená. Samice pokládá vajíčka mezi listy rostlin, do dutých bambusů a jiných úkrytů. Vajíčka nejsou k podkladu přilepená, a tak je můžeme snadno přenést do inkubátoru. Nejjednodušším způsobem inkubace je umístit vajíčka do misky s vermikulitem přímo v teráriu. Vajíčka nesmí být v přílišném vlhku a hlavně na vlhkém substrátu. Mláďata se líhnou zhruba po dvou až třech měsících (podle teploty), jsou dlouhá okolo 5 cm a červeně skvrnitá. Dospělci na ně útočí a považují je za potravu, proto je nutné je chovat odděleně od rodičů.

Mláďata odchováváme nejlépe jednotlivě (do stáří 3 měsíců je možné po dvojicích až skupinkách) v menších krabičkách či teráriích, zařízených podobně jako terária pro dospělce. Je důležité, aby měla po čem šplhat, zdroj vody a vápníku. Krmíme nejprve každý den, později každé dva dny drobným hmyzem (octomilky, nejmenší cvrčci, nejlepší jsou ale smýkané mušky a pavouci z přírody), nejméně jednou týdně dáváme sladkou potravu obohacenou o Roboran (někteří chovatelé doporučují trvalou přítomnost sladké potravy v teráriu). Sladkou potravu rovněž přijímají i mláďata, která nechtějí žrát hmyz. Zhruba ve věku půl roku se začnou objevovat pohlavní rozdíly a mláďata se chovají navzájem agresivně. Pohlavně dospívají ve stáří okolo 12 – 14 měsíců.

V posledních spíše měsících než létech se podařilo německým chovatelům rozmnožit i tyto felsumky, žijící na malém ostrůvku Sainte Marie nedaleko madagaskarského pobřeží. Tyto drobné mad-madky dorůstají délky i s ocasem maximálně 15 cm, tedy o téměř 10 cm méně než jejich příbuzné z většího ostrova. Samozřejmě, že jsem si tuto raritu opatřil, přímo od hlavního guru německých felsumářů Hanse-Petera Berghofa. Zatím o nich můžu psát jen v superlativech - jsou chytré, hravé, nebojácné, žravé, roztomilé, nádherné... Prostě jako klasické P. madagascariensis, jen menší. Navíc se podařil odchov - v roce 2013 se ze všech 5 vajíček vylíhla mláďata, o která byl veliký zájem. Některá jsem viděl už jako subadultní jedince a považuji tento druh za jednu z nejatraktivnějších felsum, které znám.

Teprve nedávno byl poprvé odchován nádherný druh z Madagaskaru, který se vyskytuje především ve vyšších polohách, a vyžaduje tak noční poklesy teplot a chladnější zimu. Tyto poměrně velké (15 cm) felsumy mají zploštělé tělo podobně jako P. barbouri nebo P. pronki, tmavě zelené zbarvení s černými skvrnkami a rezavou mramorovanou kresbou na zádech. Jsou velmi krásné a jejich krásu není moc dobře možné zachytit na fotografii. Navíc jsou nebojácné a lezou i na ruku.

Chov není náročný, vyžadují trochu větší terárium, větší samci pronásledují samičky, a hlavním problémem je to, že samice lepí vajíčka téměř výhradně na sklo terária. Jinak ale není chov příliš náročný a odchovaná mláďata rostou a žerou bez problémů. Jelikož byl tento druh teprve nedávno popsaný pro vědu, a odchován v teráriu, je jeho cena vysoká a málokdo jej chová. Vzhledem k nepříliš velké náročnosti lze ale očekávat, že bude brzy v chovech viděn častěji.

Při návštěvě kolegy v Německu, který se na odchov tohoto druhu specializuje, jsem neodolal, a koupil si pár už rok starých zvířat. Ta se mi odměnila nejen velkou atraktivitou, díky níž patří mezi mé nejoblíbenější druhy, ale i odchovem, letos se vylíhlo 5 krásných mláďat. Doufám, že i v dalších létech se budou odchovy takto dařit.

Tento druh je komplexem více forem, jejichž status je nejasný. Jedná se o poměrně malou felsumu, pro niž je typický pohlavní dimorfismus - samci jsou zelení s červenou kresbou na zádech, samice jsou šedavé či hnědavé. Jsou to aktivní felsumy, které se poměrně často chovají, a jejich odchov není náročný. Navíc se docela dost množí, a tak od nich bývá hodně mláďat. Mají rády sušší terárium a lepí vejce především do rostlin.

Mezi všemi barevnými formami a poddruhy byla nedávno objevena velmi zajímavá forma, která je velmi drobná (okolo 9 cm celkové délky) a samci jsou tyrkysově modří s červenou kresbou na zádech. O její odchov se zasloužil německý chovatel Thomas Hofmann, od nějž jsem tyto felsumy získal. Jsou velmi hezké, aktivní a jejich chov není příliš náročný. V roce 2015 se podařil odchov 4 mláďat, bohužel ze všech byly samičky. Snad tedy příští rok bude nějaký samec.

Některé druhy felsum jsou zbarvené netypicky a příkladem je tento druh, který je šedě, mramorovaně zbarvený, s modravou kresbou na hlavě a ocasu. V současnosti byly objeveny další podobné druhy, které se liší jen morfologickými znaky. V chovech se tyto druhy příliš nevyskytují, právě díky méně atraktivnímu zbarvení. Přitom právě P. mutabilis je velmi hezký druh, který není plachý. Chov a odchov není příliš jednoduchý, tyto felsumy potřebují teplo a sušší prostředí než ostatní druhy, navíc se málo množí a obvykle mají jen 1-2 snůšky za rok. Dalším problémem je to, že tento druh obývá prakticky celý Madagaskar, a osidluje místa s rozmanitými stanovištními podmínkami, a tak každé zvíře potřebuje trochu jiné podmínky, a jedinci z některých lokalit mohou být jinými druhy.

I přes to mě tento druh fascinuje, je to jeden z těch, který je sice šedě zbarvený, ale velmi hezký a pestrý. Samci a samice jsou srovnatelně velcí, a tak mezi nimi nejsou příliš časté potyčky. V chovu mám pár, který je od různých chovatelů, a vykazuje i dost různé zbarvení. Jelikož se však v roce 2015 podařil odchov, jedná se o stejný druh, a odchovy budou snad i v dalších létech.

Velmi zajímavý druh felsumy, který se navíc nevyskytuje na ostově Madagaskar, ale na ostrově Pemba u pobřeží východní Afriky. Je poměrně velký (16-17 cm) s jednoduchým zbarvením, tyto felsumy jsou celé světle zelené s žlutým břichem. Samci jsou trochu větší než samice. V chovech se objevuje málokdy, občas býval importován, ale tito jedinci byli velmi plaší a obvykle se dříve umlátili o sklo, než se začali rozmnožovat. I jedinci z odchovů jsou rychlí a bojí se, ale manipulace s nimi je podstatně jednodušší a ukazuje se, že tato felsuma není až tak nerozmnožitelná, jak se předpokládalo. V posledních létech se už objevují pravidelné odchovy tohoto druhu, bohužel většina mláďat jsou samci. Samce mám v chovu taky já, na samičku si budu muset počkat. Snad se dočkám, pak napíšu více :-)

Krásně zbarvený druh felsumy, vyskytující se podobně jako P. nigristriata jen na ostrově Mayotte, patřícím do souostroví Komory. Dříve byl klasifikován jako poddruh druhu P. v-nigra. Obývá především tropické deštné lesy a sekundární typy lesů, nevyskytuje se příliš v okolí lidských sídel.

Tato felsuma patří mezi menší druhy, dorůstá velikosti maximálně 12 cm, samice jsou o něco menší. Celková stavba těla je však poměrně mohutná, a tak vypadá větší než třeba podobně velká P. nigristriata. Typické je zbarvení – jasně světle zelené tělo, na hlavě tři žlutooranžové proužky nad nozdrami, mezi očima a za očima, které občas můžou být přerušené. Za hlavou je typický znak řady ostrovních druhů felsum - světle modrá až tyrkysová skvrna. Na zádech jsou pak červené skvrny, jejichž množství a uspořádání se mezi jedinci hodně liší. Navíc je rozdíl i mezi pohlavími – samci jsou obvykle více a jasněji skvrnití než samice. Břicho samců je žlutavé, u samic spíše špinavě bílé. Samci mají širší a delší ocas, špičatější hlavu, a dorůstají větší velikosti. Platí zde samozřejmě i znaky jako u ostatních felsum – tj. samci mají viditelná pouzdra hemipenisů a femorální póry. Mláďata jsou podobně zbarvená jako dospělé felsumy a už od vylíhnutí mají krásné červené tečky na zádech a modrou skvrnu za hlavou.

Felsuma Pasteurova je krásně barevný a nenáročný druh, jehož chov je podobný jiným felsumám, např. druhu P. nigristriata. V ČR je tento druh poměrně málo chovaný, ačkoliv je neméně krásný a zajímavý než oblíbené P. grandis, P. quadriocellata, P. laticauda nebo P. klemmeri. Nevýhodou je i to, že krásný vzhled druhu nejde moc dobře zachytit na fotografii, na fotografiích tradičně vypadá P. pasteuri mnohem méně pestrá než ve skutečnosti. Chov tohoto druhu je stejný jako u jiných menších druhů felsum, včetně odchovu. Samice nejsou tolik produktivní a obvykle nenakladou více než 5 snůšek za rok. Mláďata nejsou vzájemně příliš agresivní a lze je chovat společně s jinak zbarvenými felsumami, např. P. klemmeri. Rostou poměrně pomalu.

Velice zajímavý druh felsumy, který se nápadně liší od ostatních svým zbarvením. Vyskytuje s na úpatí pohoří Andramasina ve středu Madagaskaru, kde obývá sušší i vlhčí lesní porosty. Dospělé felsumy tohoto druhu jsou typické svým "nefelsumím" zbarvením. Hlava je žlutavá a tělo světle šedé s černou nebo tmavě šedou kresbou v podobě podélných pruhů a skvrn. Stejně jsou skvrnité i nohy a hlava. Po stranách hlavy je široká páska od čenichu přes oko až za ušní otvor, za kterou následuje černá skvrna s modrým středem. Břicho je šedé. Toto zbarvení je poměrně variabilní a najdeme jedince s různými odstíny základních barev i s různou intenzitou kresby. Tvar těla je plošší než u jiných druhů, zejména hlava je placatější. Celková délka těla i s ocasem nepřesahuje 12 cm.

Je to poměrně nedávno objevený druh, tudíž se v teráriu příliš nechová a většinu zájemců odradí vysoká cena - jedná se snad o nejdražší felsumu. Navíc donedávna byly odchovy jen sporadické a málo samců, i když tento druh vejce nelepí. Teprve v posledních dvou létech odchovů přibylo a zjistilo se, že chov a odchov tohoto druhu sice není jednoduchý, ale zároveň není nemožný. Ve svém chovu mám mladý pár od švýcarského chovatele Markuse Roesche, který se však změnil ve dvě samice. Jistého samce jsem si dovezl v září 2013 z Hammu. Na rozdíl od samiček není vůbec plachý. V roce 2014 bych chtěl zkusit tyto nádherné felsumky chovat ve skupince a pokusit se o odchov.

Jeden z největších druhů felsum, který se v posledních létech stává poměrně často chovaným i v teráriích českých chovatelů. V přírodě se vyskytuje poměrně vzácně v oblasti jihozápadního Madagaskaru. Na rozdíl od ostatních druhů felsum obývá suché a teplé oblasti, vyskytuje se především na větších stromech. Dorůstá velikosti okolo 25-28 cm a má naprosto typické zbarvení - obě pohlaví jsou šedo-fialově zbarvená se žlutozelenou hlavou. Na hlavě je nápadné tmavé mramorování, které slábne směrem k ocasu, řada jedinců je na zádech téměř jednobarevná, někteří jsou tmavě mramorováni na celém těle. Břicho je špinavě bílé, vrchní strana ocasu zbarvená do modra. Mláďata jsou nápadně příčně pruhovaná, toto zbarvení se u dospělých jedinců vytrácí. Celková stavba těla je hodně robustní a při překrmování mají tyto felsumy sklony k tloustnutí. Pohlaví lze rozeznat podle boulí u kořenu ocasu (hemipenisová pouzdra) a femorálních šupin s póry u samců.

Tyto felsumky jsou velmi atraktivní, nejsou však tolik oblíbené jako podobně velké P. grandis nebo P. madagascariensis. Jsou totiž plaché a není možné je „ochočit“ jako oblíbené grandisky. Vyžadují větší terárium, pro pár dospělců minimálně rozměry 50x40x80 cm, denní světlo a teplo a sucho. Jako substrát je tedy vhodný suchý písek, stejně tak do terária je vhodné umístit spíše suchomilnější rostliny. Šplhají rády po bambusech i větvích. Jinak je chov velmi podobný ostatním felsumám. Rozmnožování je podobné jako u jiných druhů s rozdílem, že dospělí neohrožují vylíhlá mláďata (dle literatury právě kontrastní zbarvení mláďat na tom má podíl), a tak je možné snůšky inkubovat v teráriu a mláďata chovat s dospělými společně, podobně jako třeba u P. klemmeri. Tyto felsumky jsem koupil jako mláďata a kupodivu jsou to samec a samička. V roce 2012 se povedl i odchov, z 8 vajíček se vylíhla 4 mláďátka. Na podzim jsem musel samičku oddělit, protože ji samec svými pokusy o páření málem zničil. Pár byl zase spojen až v červnu 2013 a samice v tomto roce nakladla jen jednu snůšku. Mláďata se však vylíhla, jsou nádherná a zamířila do Německa a Anglie. Zatím to vypadá, že je pár spolu spokojený, tak snad rok 2014 bude na odchov lepší.

Druh Phelsuma v-nigra se vyskytuje na Komorských ostrovech u východního pobřeží Afriky. Jedná se o menší, ale poměrně robustní felsumky, které jsou dost nedoceněné chovateli. Je to z toho důvodu, že jejich krásu dokáže dobře zachytit pouze zkušený a dobrý fotograf, a tak na většině fotografií vypadají obyčejně a nezajímavě. V současnosti má druh tři poddruhy – P. v-nigra v-nigra, P. v-nigra anjouaensis a P. v-nigra comoraegrandensis. V chovu jsou první a třetí, a počet chovatelů v Evropě by šel spočítat na prstech jedné ruky. Dříve byl pod tento druh zahrnován i poddruh P. v-nigra pasteuri z ostrova Mayotte, který byl ale povýšen na samostatný druh. Ten, na rozdíl od stávajících poddruhů P. v-nigra, se těší velké chovatelské oblibě, a dle mého názoru (sám tento druh taky chovám) naprosto zaslouženě.

Phelsuma v-nigra comoraegrandensis se vyskytuje na ostrově Comore Grande, největším ostrově souostroví. Jedná se o nejvýše 10 cm dlouhou felsumku výrazně zeleného zbarvení s početnými červenými skvrnami na zádech. Tyto skvrny odděluje od břicha hnědavý, široký pruh, samotné břicho je u samců citrónově žluté, u samic o něco světlejší. Mezi pohlavími nejsou výrazné rozdíly ve zbarvení, pouze ve stavbě těla jako u ostatních felsum. Chov je podobný jako u jiných druhů, pro pár stačí terárium o rozměrech 30x30x40 cm. Jsou to klidné a atraktivní felsumky, u kterých dochází jen výjimečně k potyčkám mezi samcem a samicí. Nejsou příliš produktivní, a tak se moc nemnoží.

Tyto felsumky jsem si dovezl od kamaráda Thomase Hofmanna z Německa. V současné době je tento chovatel jediný v Evropě, kdo má pravidelné odchovy. Čekal jsem na ně skoro rok, ale vyplatilo se to, oba jedinci jsou krásní a pohodoví. V roce 2013 se povedl odchov, 5 mláďat a v 2 vajíčka čekající na vylíhnutí. Velkou radost mi udělal zájem českých chovatelů o tento druh. V roce 2015 už tento druh mělo více českých chovatelů, a odchovy se stále daří.

Nominátní poddruh je v teráriu hodně málo chovaný, podařilo se jej získat do chovů teprve před nedávnou dobou, a navíc se ukazuje, že chov a odchov je dosti náročný. Tyto felsumy se málo množí a mláďata často hynou ve vejcích. V chovu mám samici, která vyrostla z mláděte zakoupeného loni, a snad se mi podaří získat letos mládě samce.