|
Rod velmi zajímavých nočních gekonů, vyskytujících
se v Austrálii. Dosud je známo 16 druhů, z nichž některé vytvářejí ještě
několik poddruhů, u řady dalších druhů nejsou poddruhy ještě popsány,
ale existují barevné odchylky, které mohou mít status poddruhu.
Společným znakem je šedé zbarvení s tmavými až černými skvrnami různé
délky, hodně druhů má na hřbetní straně ocasu trnovité výrůstky, díky
kterým jsou zástupci tohoto rodu nazýváni v angličitně třeba „spiny-tailed
geckos“ atd. Velikost je od 7 cm do 15 cm včetně ocasu, větší a
barevnější zástupci se chovají častěji v teráriu. Samice jsou větší a
mohutnější než samci a poznají se od nich podle chybějících
hemipenisových kapes. Jedná se o gekony ze suchých oblastí, kde žijí
arboreálně, tj. na keřích a stromech.
Chov v teráriu není složitý, horší je to
s odchovem. Většinu druhů chováme v sušších teráriích s větvemi stromů,
na kterých přes den sedí, některé druhy (např. oblíbený S. taenicauda)
se ukrývají v dutinách a rádi využijí např. duté korkové větve. Důležité
je dobré větrání a dostatečné množství vitamínů. Většina chovatelů
používá UVB zdroje, i když se jedná o noční gekony. Samice kladou
kožovitá vejce, s jejichž inkubací jsou často problémy a mláďata se
líhnou málo nebo vůbec.
V chovu v Evropě se nejedná o příliš rozšířené
druhy, teprve v posledních létech začínají být oblíbení a pravidelně se
začínají objevovat odchovy. Jejich ceny jsou poměrně vysoké. V mém chovu
jsou zatím tyto druhy:
|
Strophurus ciliaris ciliaris
Větší druh rodu, dorůstající do 15 cm celkové délky. Chov a
odchov je hodně podobný jako u ostatních druhů, nevýhodami jsou
velká citlivost vajec na změny podmínek při inkubaci (mláďata se
často nevylíhnou) a vysoká cena, která je způsobena právě tímto,
a pak velkou atraktivitou tohoto gekona. Jeho zbarvení je
opravdu úžasné a trny na ocase a "řasy" na hlavě také. Z mláděte
zakoupeného v Hammu se vyklubal jak jinak než samec, a tak jsem
koupil samici. V roce 2015 jsem dal pár k sobě, ale dlouho jim
trvalo, než si zvykli, a musel jsem samici i na krátkou dobu
oddělit. Teď už je vše snad dobré a příští rok by mohl být
odchov. Zajímavé je, jak je tento druh velmi teplomilný. Oba
jedinci neustále sedí pod žárovkou, i když bylo v teráriu 40°C,
což je v rozporu s různými doporučeními k chovu. Když jsem se v
zimě snažil udělat jim chladnější období, samice to málem
nepřežila. |
|
Strophurus spinigerus Šedý
druh s černou kresbou na zádech, která připomíná klikatou čáru
zmije. Tato kresba přechází v podobě tmavého pruhu na hřbetní
stranu ocasu, kde jsou i černé trny. Duhovka oka je žlutá. Tento
druh dorůstá okolo 12-13 cm a velikostně je podobný druhu S.
williamsi. Zbarvením je však velmi atraktivní a jeho odchov
prý není příliš náročný. V roce 2014 se podařil odchov, celkem 4
mláďata. V roce 2015 se nemnožili, tak si snad jen dali pauzu. |
|
Strophurus taenicauda
Jeden z největších druhů, jehož celková
délka je okolo 14 cm. Zbarvení je světle šedé s poměrně velkými,
hustými černými skvrnami a charakteristickým žlutohnědým pruhem
na ocasu, který někdy zasahuje až do půli zad. Na ocase chybí
trnovité výrůstky. Oči jsou rezavé, existují i jedinci s bělavou
duhovkou. Vyskytuje se na rozsáhlém území severovýchodní
Austrálie, především ve východním Queenslandu. V evropských
chovech není příliš často chovaným gekonem, ale odchovů přibývá
a začíná být oblíbený. Ve svém chovu mám mláďata z odchovu
z roku 2012. Z mláděte z Hammu je krásná samice, bohužel si
nerozuměla se samečkem, kterého jsem jí pořídil. Letos má
nového, krásného samce, s nímž vypadají spokojeně, tak snad
příští rok bude i odchov.
|
|
Strophurus williamsi
Větší druh, dorůstající okolo 12-13 cm
celkové délky. Zbarvení je jednobarevně šedé s černými tečkami,
které jsou na zádech hustší a tvoří nenápadnou tmavší kresbu. Na
ocase jsou charakteristické trnité výrůstky, které mají stejnou
barvu jako tělo. Oči jsou hnědavé nebo rezavé. V přírodě obývá
rozsáhlé území Queenslandu, zasahuje i do jižní Austrálie a
Victorie. V chovech je častější, ale odchovů nebývá mnoho a
celkově jej lze sehnat prakticky stejně špatně jako ostatní
druhy rodu. Mláďata z roku 2012 už odrostla, odchov v roce 2013
se nepodařil (jediná snůška uhynula během inkubace). V létech
2014 a 2015 se ale tento druh dobře množí.
|
|
|