Strophurus

 

 

Rod velmi zajímavých nočních gekonů, vyskytujících se v Austrálii. Dosud je známo 16 druhů, z nichž některé vytvářejí ještě několik poddruhů, u řady dalších druhů nejsou poddruhy ještě popsány, ale existují barevné odchylky, které mohou mít status poddruhu. Společným znakem je šedé zbarvení s tmavými až černými skvrnami různé délky, hodně druhů má na hřbetní straně ocasu trnovité výrůstky, díky kterým jsou zástupci tohoto rodu nazýváni v angličitně třeba „spiny-tailed geckos“ atd.  Velikost je od 7 cm do 15 cm včetně ocasu, větší a barevnější zástupci se chovají častěji v teráriu. Samice jsou větší a mohutnější než samci a poznají se od nich podle chybějících hemipenisových kapes. Jedná se o gekony ze suchých oblastí, kde žijí arboreálně, tj. na keřích a stromech.

Chov v teráriu není složitý, horší je to s odchovem. Většinu druhů chováme v sušších teráriích s větvemi stromů, na kterých přes den sedí, některé druhy (např. oblíbený S. taenicauda) se ukrývají v dutinách a rádi využijí např. duté korkové větve. Důležité je dobré větrání a dostatečné množství vitamínů. Většina chovatelů používá UVB zdroje, i když se jedná o noční gekony. Samice kladou kožovitá vejce, s jejichž inkubací jsou často problémy a mláďata se líhnou málo nebo vůbec.

V chovu v Evropě se nejedná o příliš rozšířené druhy, teprve v posledních létech začínají být oblíbení a pravidelně se začínají objevovat odchovy. Jejich ceny jsou poměrně vysoké. V mém chovu jsou zatím tyto druhy:

Strophurus ciliaris ciliaris

Větší druh rodu, dorůstající do 15 cm celkové délky. Chov a odchov je hodně podobný jako u ostatních druhů, nevýhodami jsou velká citlivost vajec na změny podmínek při inkubaci (mláďata se často nevylíhnou) a vysoká cena, která je způsobena právě tímto, a pak velkou atraktivitou tohoto gekona. Jeho zbarvení je opravdu úžasné a trny na ocase a "řasy" na hlavě také. Z mláděte zakoupeného v Hammu se vyklubal jak jinak než samec, a tak jsem koupil samici. V roce 2015 jsem dal pár k sobě, ale dlouho jim trvalo, než si zvykli, a musel jsem samici i na krátkou dobu oddělit. Teď už je vše snad dobré a příští rok by mohl být odchov. Zajímavé je, jak je tento druh velmi teplomilný. Oba jedinci neustále sedí pod žárovkou, i když bylo v teráriu 40°C, což je v rozporu s různými doporučeními k chovu. Když jsem se v zimě snažil udělat jim chladnější období, samice to málem nepřežila.

Strophurus spinigerus

Šedý druh s černou kresbou na zádech, která připomíná klikatou čáru zmije. Tato kresba přechází v podobě tmavého pruhu na hřbetní stranu ocasu, kde jsou i černé trny. Duhovka oka je žlutá. Tento druh dorůstá okolo 12-13 cm a velikostně je podobný druhu S. williamsi. Zbarvením je však velmi atraktivní a jeho odchov prý není příliš náročný. V roce 2014 se podařil odchov, celkem 4 mláďata. V roce 2015 se nemnožili, tak si snad jen dali pauzu.

Strophurus taenicauda

Jeden z největších druhů, jehož celková délka je okolo 14 cm. Zbarvení je světle šedé s poměrně velkými, hustými černými skvrnami a charakteristickým žlutohnědým pruhem na ocasu, který někdy zasahuje až do půli zad. Na ocase chybí trnovité výrůstky. Oči jsou rezavé, existují i jedinci s bělavou duhovkou. Vyskytuje se na rozsáhlém území severovýchodní Austrálie, především ve východním Queenslandu. V evropských chovech není příliš často chovaným gekonem, ale odchovů přibývá a začíná být oblíbený. Ve svém chovu mám mláďata z odchovu z roku 2012. Z mláděte z Hammu je krásná samice, bohužel si nerozuměla se samečkem, kterého jsem jí pořídil. Letos má nového, krásného samce, s nímž vypadají spokojeně, tak snad příští rok bude i odchov.

 

Strophurus williamsi

Větší druh, dorůstající okolo 12-13 cm celkové délky. Zbarvení je jednobarevně šedé s černými tečkami, které jsou na zádech hustší a tvoří nenápadnou tmavší kresbu. Na ocase jsou charakteristické trnité výrůstky, které mají stejnou barvu jako tělo. Oči jsou hnědavé nebo rezavé. V přírodě obývá rozsáhlé území Queenslandu, zasahuje i do jižní Austrálie a Victorie. V chovech je častější, ale odchovů nebývá mnoho a celkově jej lze sehnat prakticky stejně špatně jako ostatní druhy rodu. Mláďata z roku 2012 už odrostla, odchov v roce 2013 se nepodařil (jediná snůška uhynula během inkubace). V létech 2014 a 2015 se ale tento druh dobře množí.